Bez řečí a bez ptaní
já svůj bourák hnal,
slíbil jsem jí bláhový,
že na kytaru naučím jí hrát.

Ráno jsem se probudil
a strašně jsem se bál,
že tam venku za městem
ji nikdy neuvidím stát.

Sen nádhernej...

Sen
   
Té noci měl jsem divný sen,
proč se mi jen zdál.
Jak jsem z města vypad ven,
když slunce začínolo hřát.

Nad cestou se zvedal prach,
do tváře mi vál
vítr a já uviděl
tu dívku u krajnice stát.

Sen nádhernej, voňavej jak letní den,
nechávám si zdát.
Sen nádhernej, voňavej jak letní den,
nechávám si zdát.

Měla vlasy havraní
a úsměv, který vzal
dech a srdce zmatený,
já žasnul, na brzdu jsem šláp.

Ona ke mně nastoupí,
aniž bych se ptal,
jako blesk když osvítí
celou krajinu, chtělo se mi smát.

Sen nádhernej...