Za jasných nocí polárních
jejich touha neumírá.
V ledových chýších ony sní.
Stesk si nevybírá.

Tam jako by se nehnul čas,
tam skřivan nezazpívá.
V tom kraji ledu studeném,
už slunce vyhasíná.

Ony stále čekají, kdy se muži vrátí,
a že štěstí bude při nich stát.
Ony stále čekají, kdy se muži vrátí,
jako tůně hluboké, nemohou se smát,
ty smutné oči eskymáckých žen,
ty smutné oči eskymáckých žen.

Na bělostné pláni zůstává
stopa dvou saní vedoucí dál,
studené slunce zapadá,
pak rána bičem a vítr vše svál.

Ony stále čekají...

Za jasných nocí polárních...

Ony stále čekají...