uvod historie biografie koncerty foto CD video texty kecarna
 
     
 
After 40
     
Tak pojďme zastavit čas,
však ty už taky to znáš,
jak je to v životě víš,
co jsi si navařil sníš.
A proto teď budem hrát,
aspoň chvíli se smát.

Snad je to na nás i znát,
že budem pro radost hrát,
rock’n’roll, boogie i blues
nebo i pomalej kus.
A jsme jako ten vlak,
kterej se valí jak drak.

Pár křížků na čele máš,
co je ti platný, že znáš,
jak vlakem bez lístku jet,
když jsi to zjistil až teď.
Tak pojďme zastavit čas,
Kytaru na krku máš.

Tak pojďme zastavit čas...














Amnestie

Amnestie přišla, prezident je kabrňák.
Tak po roce basy, volnej jako pták.
Vymazanej záznam, čistej jako list.
Život je tak krásnej, tím jsem si jist.
Toužím jenom po ní, hlavou se mi honí,
jak mě doma Maggie přivítá.

Z výfuku se valí černej dým.
Pod kapotou koně laskat smím.
Srdce už mi buší, jako zvon.
Motor přede a má krásnej tón.
Toužím jenom po ní....

Jenom trochu whisky na kuráž,
jedna to je málo, vždyť mě znáš.
Šest je ale víc než dost
a tak zvolna mizí nesmělost.
Toužím jenom po ní....

Bílá čára vede mě jak nit,
v obci radar, už mě asi chyt.
Policajt mi plackou zamává,
moje šance zdá se mlhavá.
Toužím jenom po ní....

Na svobodě zlatý, nedlouho jsem byl.
Už mě vezou zpátky, na trochu dýl.
Děvče moje zlatý, neboj se a piš,
brzo budou volby a pak, vždyť už to víš.
Toužím jenom po ní....

Šedivá cela, ta mě zase přivítá....




Biograf

Na konci naší cesty
stojí starý dům,
vzpomínky tě vedou
ke všem skrytým snům.
Každej večer, plnej sál,
za oponou, hraje stín,
kino mlčí, už je Fin.

Řady tvrdých lavic
a zatemnělý sál
titulky už běží
kdo pozdě přišel, stál.
Každej večer, plnej sál...

A co prvních lásek
nesmělých polibků
lehce se tu vznáší
jen kouzlo dívčích rtů.
Každej večer, plnej sál...

Kdo jednou dovnitř vešel,
ten tam chodil rád,
za jeden večer prožil,
co život nemoh dát.
Každej večer, plnej sál...











Blues městského strážníka

Ulicí ztemnělou blíží se postava,
chůzí jde pomalou, na rohu postává.
Očima pátrá tmou, jde městem zločinu,
těžko je uniknout člověku hříšnému.

To městský strážník rajón svůj obchází,
to městský strážník pokuty rozdává,
to městský strážník právo nám navrací,
to městský strážník je mužem zákona.

Špatně jsem parkoval v blízkosti přechodu,
psí hovno nesebral, močil jsem v podchodu,
rušil jsem noční klid v půlnoční hodinu,
vajgl jsem odhodil, chytil mě při činu.

To městský strážník…

Zločinec třese se přistižen při činu.
Těžko je uniknout člověku hříšnému.
Zákon a pořádek svou mocí zjednává,
můžem zas klidně spát, když bdí muži zákona.

To městský strážník…











D5
 
Po dálnici číslo pět,
chtěl jsem zrovna dneska jet,
když tu zvoní telefon,
jak já nesnáším tenhle tón,
a tak jsem to zved.
 
Ve sluchátku ženskej hlas,
neruším vás někde snad,
dělám průzkum bydlení,
prosím jen malý strpení,
tak jsem jí s tím sek.
 
Po pár mílích zvoní zas ten krám,
jen pár otázek vám dám,
co se týče spoření
a dál už jen samý žvanění,
tak jsem jí s tím sek.
 
Jedu dál a jsem už zmoženej,
mobil zvoní jako splašenej,
slušnou půjčku chtěj mi nabídnout,
určitě se můžem dohodnout,
tak jsem jim s tím sek.


V dálce vidím světla motelu,
mobil zvoní, ale už ho neberu,
volá holka, co mám rád,
to se ale nemělo stát,
moc jsem jí měl rád.
 
A když mám zas někdy jet,
po dálnici číslo pět,
mobil už si neberu,
nechci bejt zas v průseru.







Duše toulavá
  
Mít tak křídla tažnejch ptáků, do nebe se vznést,
zalítnout si do oblaků, jó to bych rád.
Přejít suchou nohou řeku, utopit svý stíny,
před tebou bejt na útěku, jó to bych rád.

Nemám na to ale vlohy, nemám duši toulavou,
nemám na to ale vlohy, neukojím nikdy vášeň svou.

Ztratit svoje stopy v mlze, a pak kdybys chtěla,
proletět se třeba v duze, jó to bych rád.
Pod kapotou stádo koní, vyrazit z města,
nikdo mě už nedohoní, jó to bych rád.

Nemám na to ale vlohy....

Sledovat, jak mizí v dáli, stromy podél cest,
vyrazit dech všem co se smáli, jó to bych rád.
Překonat i strmý hory, kde se cesty vlní,
spustit se i do údolí, jó to bych rád.

Nemám na to ale vlohy....

V písku nechat zmizet kroky, když přižene se bouře,
zatím ale běžej roky, jó to bych rád.
Protože mám tebe milá, nebudu se světem vláčet,
ty jsi moje přitažlivá síla a já jsem rád.

Nemám na to ale vlohy....











Eskymácké ženy

Za jasných nocí polárních
jejich touha neumírá.
V ledových chýších ony sní.
Stesk si nevybírá.

Tam jako by se nehnul čas,
tam skřivan nezazpívá.
V tom kraji ledu studeném,
už slunce vyhasíná.

Ony stále čekají, kdy se muži vrátí,
a že štěstí bude při nich stát.
Ony stále čekají, kdy se muži vrátí,
jako tůně hluboké, nemohou se smát,
ty smutné oči eskymáckých žen,
ty smutné oči eskymáckých žen.

Na bělostné pláni zůstává
stopa dvou saní vedoucí dál,
studené slunce zapadá,
pak rána bičem a vítr vše svál.

Ony stále čekají...

Za jasných nocí polárních...

Ony stále čekají...










Fantazie
   
Byl bys rád, už šel spát,
ale na to ti nezbývá čas,
noční motýl vylétá
je to Lišaj Smrtihlav.

Slunce už zapadá,
mizí někam za obzor,
po tobě tu zůstal jen,
teplý otisk a vůně hor.

Jméno tvý já už znám,
je jak vánek, co pluje tmou.
Pro toho kdo věří, je sladké žít,
s fantazií...

S očima dokořán,
netečností nedej se splést,
rozum a cit, proti jsou,
snadný je nechat se splést.

A proto znovu a zas,
bloudíš krajinou snů,
jak malý princ v pohádkách,
co dostane království půl.

Jméno tvý já už znám...











Hele mámo
   
Hele mámo, tak už toho bylo dost,
nevidíš, že už jsem povyrost,
že už mám šedivej vlas,
tak mě přestaň poučovat zas.

Hele mámo, tak se přestaň ptát,
kdy se vrátím a kde budu spát.
O jiný holky zájem mám,
já nezůstanu věčně sám.

Hele mámo, já už nejsem malej kluk,
já ti říkám, teď už ani muk,
přestaň se mi do života cpát,
i když tě mám hodně rád.

Hele mámo, mí hobby to je beat,
tak vnoučata těžko můžeš mít.
A teď budem tenhle rokec hrát,
zpívat si, tancovat a smát,
a teď budem tenhle rokec hrát,
zpívat si, tancovat a smát.












Jak roky jdou
   
Jak roky jdou, tak jdu s nimi i já,
že mění se svět mě nedojímá.
Holku, co jsem měl, stále mám rád.
A písní pár mě baví dál hrát.

To starý blues a foukačky tón,
tak to mám rád.
Moudrosti z knih už nebudu číst.
Pro dnešní noc, krásný je žít.

Když mění se čas, mě nechce se vstát,
k ránu sen si nechávám zdát.
Kolotoč dnů se točí zas dál,
hodně jsem dával a taky bral.

To starý blues...

A když večer plní se sál,
to novou krev zase mi dá.
Podání rukou, zní první tón,
tak neseď baby, to je rock'n'roll.

To starý blues...












Jen dál

Světla města v dáli svítí tmou,
hlava plná zmatků nemá klid.
Osud krutě točí ruletou,
mosty spálíš, nevíš kam se dát.
          
Dál, jen dál, kde slunce má chrám,  
jen dál, jen dál…

Motor jako kočka přede svou,
její hlas ti stále v hlavě zní,
to se vítr honí oblohou,
polykáš míle poslední.
  
Dál, jen dál…
    
Já už vím, jak chutná hřích        
a v očích tvých ztratil jsem glanc.           
Whisky je lék, to ví kdo pil,
to teplo to mám rád …
  
Dál, jen dál…

Vlny běží jedna za druhou,
stopy v písku, moře, svítání
a křik racků letí oblohou,
plamínek malý hřeje do dlaní…
  
Dál, jen dál…









Jez dobré naděje
   
Znám jedno místo, je to tam fajn.
Od řeky šumí, starej jez.
Čas ten tam plyne, jako dým,
není kam spěchat, já to vím.


Plzeň skvěle chutná
a dobře nám je
u Jezu dobré naděje.

Zlatej budha v rohu, rukou ti kyne.
Bluesový tón kytar krásně zní.
Krokodýl na piánu leží líně,
na pozdrav barman odpoví.

Plzeň skvěle chutná...

Whisky ta má grády, teče jako med,
do žil se ti ředí, k tomu led,
po bylinkách zavoní, rajskej plyn.
Harmonika tahá tóny, no tak jeď.


Plzeň skvěle chutná...

Holky lehce vlní boky, to mám rád.
Po Route přejet napříč celej stát.
U plakátu Bezstarostný jízdy můžeš snít,
stačí jenom sbalit prachy, no a jít.

Plzeň skvěle chutná...










Když ledy tají
   
Když v horách ledy tají
a jaro přichází k nám,
paprsky slunce sílu mají,
já je chytím a tobě je dám.

Volání dálek stále tak vábí,
všude jsou tisíce cest,
tak dej ruku do mých dlaní
a nech se vést.

Mraky po obloze letí
a vítr je žene dál,
snad bude někdo, kdo řekne ti,
jak dlouho jsem tam stál.

Když v horách ledy tají
a ptáci se vracejí k nám,
na duši rány se hojí
a tělo je ochranný rám.

Slunce k horám se kloní
a je čas jít spát,
vzduch nádherně voní,
ať se stane, co se má stát.

Mraky po obloze letí
a vítr je žene dál,
snad bude někdo, kdo řekne ti,
jak dlouho jsem tam stál.

Mraky po obloze letí...




Krajina stínů
 
Krajina stínů a v ní se procházíš sám,
nemáš už co bys dal.
To když se sbalila, odešla neznámo kam,
všechno už dávno si vzdal.

Myšlenky vracejí poslední společnou noc,
jako bys ve filmu hrál.
Na jejím polštáři po ránu není už nic,
ruku si do prázdna dal.

Krajina stínů procitá,
krajina stínů srdečních.
To jenom blázen počítá,
pod lampou můry večerní.

Pod sochou z mramoru posloucháš šumění vln,
nevnímáš, odněkud zní
ta píseň odvěká, co žene člověka dál
a duše o ženě sní.

Ozvěna přinášíiluzi ztracených slov,
co vítr odněkud dých.
Zatoužíš po jaru, kdy v mlžném oparu hor
ozve se zas její smích.

Krajina stínů procitá...

Zrcadlo čaruje obraz co viděl bys rád,
kdys před ním naposled byl.
Nemáš už brnění, taky nic nezmění víš,
kdybys ho hedvábím myl.

Krajina stínů a v ní se procházíš sám,
nemáš už co bys dal.
To když se sbalila, odešla neznámo kam,
všechno už dávno si vzdal.

Krajina stínů procitá...









Miláčku, promiň…

Pár drobnejch rad ti na cestu dám
trochu se bojím, já nechci bejt sám.
Před jízdou nepij a kafe si dej
a z daný trasy už neuhýbej.

A žádný bohy už nevzývej,
pěkně se vyspi a ráno se směj.
Vždyť noc je černá, modrej je den,
miláčku, promiň, mávám ti jen.


S tebou je potíž, já nemám klid,
za svým si stojíš, pravdu chceš mít
a nechceš slevit nic ze svejch zásad,
miláčku, promiň, já chci i dávat.

A žádný bohy už nevzývej...

A cestu v mapách nesnaž se číst,
já tě znám dobře a jsem si jist,
že dobrej člověk poradí rád,
miláčku, promiň, je čas jít spát.

A žádný bohy už nevzývej...













Na to já jí peču
  
Povídá mi drahá, že budem jíst zdravě,
nevěřím svým uším, prej to půjde hravě.
Na to já jí peču, možná že uteču...

Jenom samý zrno, občas něco ryby,
kysele se tvářím, něco mi tu chybí.
Na to já jí peču...

Co mi to zas nese, nejspíš nějaký kroupy
vypadá to divně, na slovo jsem skoupý.
Na to já jí peču...

K večeři mi dává, jogurty a zeleninu,
jsou to ale muka, hladem přece nezahynu.
Na to já jí peču...

Hlavně mi tu schází, to co jedí chlapy,
z Argentiny bejky, co maj tučný stejky.
Na to já jí peču, ale neuteču...

Protože má drahá tuze dobrou duši,
nemůžu jí sdělit, co snad jenom tuší.
Na to já jí peču, ale neuteču...











Pár hodin
   

Láhev vína je napůl vypitá,
trochu se připozdilo.
Otevřte další,
tady se neskončilo.
Pár hodin do svítání ještě zbejvá nám.

Čas mýho života už není jen tak na prodej,
víno tu podražilo.
Čas mýho života je dávno sečtenej
a pořád se nedopilo.
Jak dlouho do svítání ještě zbejvá nám?

Všude jen laciný vůně, velký myšlenky
a prázdný slova.
Všude jen kecy,
znova a znova.
Kdo ví, ten mlčí a kdo neví, žvaní dál.

Čas, ten je pro lásku,
pro mě a pro tebe.
Možná jdem do prázdna,
možná jdem do nebe.
Pár hodin do svítání ještě zbejvá nám.

Láhev vína je napůl vypitá,
trochu se připozdilo.
Otevřte další,
tady se neskončilo.
Pár hodin do svítání, tak hrajem dál
.










Pramen

Čas tak neúprosně plyne,
pramínky tečou dolů z hor.
Bystřinám po daleké cestě,
umlčí řeky jejich vzdor.

A pak dál se pomalu vlečou,
koruny stromů zrcadlí,
prameny snoubeny řekou,
tišiny slepých ramen naplní.

Někdy se obloha zatmí
z nebe se valí přívaly deště,
bouře zlá, kde se tu vzala,
potoky berou co stojí v cestě.

Potom přijde krásný ráno,
oknem je vidět modré nebe,
po dlouhý noci nedospáno,
na konci duhy vidím tebe.

To já jsem horský pramen,
tys divoká bystřina,
spolu protékáme časem,
něco večer končí, ráno začíná.

To já jsem horský pramen…











Půlnoční blues

Půlnoc se blíží,
na rohu zavíraj krám,
den právě končí,
já nejsem tu sám.
Dvanáctku houpavou znovu si dám,
dvanáctku houpavou ještě si dám.

Orloj už odbíjí,
my nepůjdem spát,
tón struna ohýbá,
tak to mám rád.
Dvanáctku houpavou znovu si dám,
dvanáctku houpavou ještě si dám.

Orloj už odbíjí
svý půlnoční blues,
stíny se plouží,
dál bude se hrát.
To dvanáct chlapů, dává svůj poslední kus,
to dvanáct chlapů, hraje svý půlnoční blues.

V pomalém rytmu
tón nese se tmou,
orloj už odbíjí
zas hraje tu svou.
To dvanáct chlapů, dává svůj poslední kus,
to dvanáct chlapů, hraje svý půlnoční blues.










Půlnoční expres

Když noční tmou
uhání dál
dunění kol v chomáči jisker,
v oblaku dýmu, půlnoční expres
zběsilým tempem vzpomínky vzal.

Někdy je život s tebou,
jindy zas protihráč,
někdy se chová jak děvka,
po radosti pláč.

Už je to jedno, proč si tam stál,
v laciným baru se sklenkou whisky,
odřený stoly, proč jen si karty
do ruky bral.

Někdy je život s tebou...

Už je to jedno, proč si tam stál,
v laciným baru se sklenkou whisky,
odřený stoly, proč jen si karty
do ruky bral.

Někdy je život s tebou...

Bylo to jasný, falešně hrál,
ten chlápek s jizvou, měls toho dost,
když první vytáh blejskavej nůž,
každej to věděl, falešnej hráč.

Někdy je život s tebou...

Neštěstí ve hře,štěstí v lásce,
ztratil jsi všechno cos mohl mít.
Nejde vzít zpátky, už se to stalo,
půlnoční expres všechno ti vzal.

Někdy je život s tebou.










Rentiér
  
Jako malej kluk jsem chtěl bejt rentiér,
válel bych se u vody a užíval si den,
válel bych se u vody a užíval si jen.

Pak můj táta rozhod, půjdeš do školy,
na tohle tvý hobby já nemám úspory,
na tohle tvý hobby já nemám úspory.

Tak jsem teda začal trochu studovat,
kabely měřit, dráty letovat,
kabely měřit a dráty letovat.

A když padnul komanč, bylo tu víc prostoru,
a byla tady šance, jak jít nahoru,
a byla tady šance, jak jít nahoru.

Pořád jenom makáme, neděle i soboty,
od rána až do noci hledáme jistoty,
od rána až do noci hledáme jistoty.

V hlavě pořád nosím ten svůj dětskej sen,
že až budu velkej, chci bejt rentiér,
že až budu velkej, chci bejt rentiér.

Zatím ale platím hypotéky, úvěry
a na tohle svý hobby nemám úspory,
tak na to svý hobby hledám sponzory.

Jako malej kluk jsem chtěl bejt rentiér,
válel bych se u vody a užíval si den,
válel bych se u vody a užíval si jen.













Route 66
   
Oči tě pálí, chce se ti spát
a bílá lajna se plazí jak had.
V puse máš hořko, jak černej blín,
nemysli na to, sešlápni plyn.

Konečně svítá, přichází den,
konečně svítá, přichází den.
Route sixty six,
route sixty six.

Protáhneš záda, zívneš si jen.
Poslední míle, no tak si vem,
sluneční brejle, protože zas,
do očí bodá ten žlutej ďas.

Konečně svítá...

Řidiči trucků tu cestu znaj,
po noci kávu černou si daj
a potom sendvič, co zažene hlad
a z pouště mizí ten noční chlad.

Konečně svítá...















Sbohem baby
   
To aby si věděla, že tě nemám rád,
to se prostě nedělá, už můžu se zas smát.

V hlavě sis to baby měla srovnat dřív,
než jsem ti dal sbohem, na jinou holku kýv.

Tohle rychlý boogie, co mi v hlavě zní,
nadupaný boogie, krev mi rozproudí.

Měla jsi svý plány, celkem jasnej cíl,
ubitej a spoutanej, starej pes jsem byl.

V našem hnízdě lásky já nepromarnil čas,
už je pozdě drahá, nic nezůstalo v nás.

Tohle rychlý boogie...

Z práce domů honem, na nic nebyl čas,
vždyť je všude kolem plno tajných krás.

Už mi zase vítr zpívá píseň svou,
šestiválec duní píseň nádhernou.

Tohle rychlý boogie..











Smolnej den

Snad jsem ten den radši neměl vstát.
V nevlídným ránu moh' jsem si spát.
V klidu a teple moh' jsem si snít
a tyran budík zrušil můj klid.
Ale já vstal s vypětím sil,
kafe si dal a vyrazil.

Snad jsem ten den měl jinudy jet,
kolona aut se táhla jak med,
oblaka dýmu za auty se valí,
krvavý oči po flámu pálí.
Za plyn jsem vzal a vyrazil vpřed,
proč bych tu stál, zvolil jsem střed.

Snad jsem ten den chtěl u tebe být,
stačilo málo, já začal klít.
Pár kapek deště mi skropilo záda,
vidím tvůj úsměv, jak budeš ráda.
Konečně dům, kterej jsem znal,
ubral jsem plyn a zaklepal.

Snad jsem ten den měl ukrutnej pech,
chlápek co s tebou spal mi vyrazil dech.
Plešatej malej v kuchyni stál,
tak jsem mu ránu do zubů dal.
Kdybych tak moh' vrátit vše zpět,
nalít si whisky a dát do ní led.










Stará píseň


Tu píseň už odvál čas,
rozehnal jí vítr do všech stran, 
však kousek zbylo v nás,  
snad spolu dohromady je dám.  

Ten refrén a slok pár,
co nám v hlavách zní,  
starej nápěv nehraješ sám,
dnes večer zas blues zní.

Táhlej tón nese se tmou,
kytary pláčou, tají se dech,  
Johny Wolker dobrej přítel,
no tak se zastav, už není spěch.

Ten refrén…  

Basa duní jak rozjetej vlak,
krev z tepen stéká do žil
teď ještě nejdeme spát,
možná až k ránu nebo i dýl.

Ten refrén…











Světla majáků

Zastavil se čas, teď tu rezaví
a vítr rackům o těch dobách vypráví.

Její štíhlý trup brázdil oceán
a vlna za vlnou, příbojem byl hnán.

Když příliv moře zved, oni pluli dál,
člověk hnaný touhou s osudem se rval.

Ty časy už jsou pryč, však lodě čekají,
že spolu s hejny ryb na moře vyplují.

Jen hrdý maják to ví,
nikdy se neunaví.
Lodím co bloudily tmou,
ukázal zátoku svou.

V tichém přístavu stojí kapitán,
všichni zmizeli, zůstal tu jen on sám.

A ten kapitán má srdce bolavý,
slunce zapadá, jeho oči zaplaví.

Jen hrdý maják...













Tak už je čas
   
Tak už je čas se sbalit a jít,
tak už je čas vážně to brát,
proč ti mám lhát, ty už to víš,
nemám tě rád, to pochopíš.

Tak už je čas, na cestu se dát,
tak už je čas, nemusíš se bát,
jinej kluk snad bude ti blíž,
na každej pád mě nechytíš.

A tak tedy sbohem děvče, já jdu dál,
a tak tedy sbohem děvče, já jdu dál,
pořád bych ti jenom utíkal,
pořád bych ti jenom utíkal.

Tak už je čas, ty mosty spal,
tak už je čas, já dlouho tu stál,
mý fotky vem, do kamen je hoď,
v přístavu houká má poslední loď.


A tak tedy sbohem děvče...















Už je pryč ten čas

Už je pryč ten čas
bezstarostných her,
kam se poděl v nás,
život plyne dál.

Stačí přivřít oči
a na plochu zdí,
retro film se točí,
zase bys to bral.

Potkalo to taky nás,
krátí se nám dech
a zhrubnul nám hlas,
ještě by sis přál…

Ale přesto rád
příchod nových dnů,
budeme si přát,
ty i já.

Slunce nechoď spát,
ať věčně trvá den,
berem všechno zpět,
vítr stopy svál.

Barvu ze tvých řas,
vůni z vlasů tvých,
proč kopřivu mráz
nespálí.

Ale přesto rád...











Vyprahlá

Písek a prach vítr sebou hnal,
jen dál, jen dál.
Mlčení hor, starej suchej strom,
tu stál, tu stál.
Křídel šum se někam vytratil,
kdo ví, kdo ví.
Suchý list, jak padá s ozvěnou,
tu zní, tu zní.

Svou sílu déšť zemi zas dá,
vyprahlou poušť napojí.
Barvy své duha už má,
jizvy se zahojí

Kámen a jíl, barvy temně červené
tu leží, tu leží.
Semínek pár k životu probudí
jen stěží, jen stěží.
Sluneční žár tu život roztavil
a pálí, a pálí.
Chomáč trávy se na písku uchytil,
jen malý, jen malý.

Svou sílu déšť...

Duše tvá, vyprahlá a zlomená,
se trápí, se trápí.
Tvou zem má ústa napojí
a zmámí, a zmámí.

Svou sílu déšť...










Zahraj si blues
  
Když ti vítr z plachet někdo vzal,
když si myslíš, že to nejde dál,
tak se netrap, zvol si cíl,
za co by ti stálo, abys žil.

Zahraj si blues, bude ti líp,
zahraj si blues, bude ti líp.

Když ti ženskou svede cizí chlap,
tak jí odpusť nebo chlapa zmlať.
Jak slunce má svůj stejnej svit,
ty máš taky jeden cit.

Zahraj si blues, bude ti líp...

Zase slyšíš v dálce houkat vlak,
že se blíží tunel, přejezd nebo tak.
Kup si lístek, někam jeď,
na vše zatím není odpověď.

Zahraj si blues, bude ti líp...

Po černý noci zase přijde den,
to jsi se zpotil, byl to jenom sen,
už si ho nechceš nechat zdát,
nedělní ráno, to máš rád.

Tak hraješ blues a je ti líp...